Za peníze si prý lásku nekoupíš, ale zkuste si pořídit
psa. Jasně za nějaké ty tisíce si můžeme koupit společnici/společníka na
jednu noc a s příplatkem můžou člověku oblízat i obličej a ruce, ale ti
psi to dělají zadarmo a ještě z toho mají radost. Jo teď to vyznělo
dosti úchylně (ne opravdu nepatřím mezi fanoušky vlhkých a olízaných
rukou či obličeje).
Můj pes je zároveň i můj vlastní pán a vychovatel!!!:
1) Kdykoli já jdu vpravo, tak on jde vlevo a tím se mi snaží ukázat, že levá strana je určitě lepší a bezpečnější, takže na jedné straně vodítka je alfa samec a na druhé straně si jen tak mimochodem plandám já a lítám sem a tam jako nudle v bandasce.
2) Nejhorší hřích je, když si dovolím přijít domů později než jde on spát. V té chvíli musí jeho veličenstvo pes vylézt z boudy, přerušit svůj královský spánek a skočit na podnapilou paničku div, že ji neporazí. Mé centrum rovnováhy, které je v opojném stavu, se tak musí vyrovnat s dalšími 25 kilogramy, které mi přistanou na hrudi. Než se dostanu do bezpečí mého pokoje, je mé oblečení poseté miliony pacek, jakoby mě znásilňoval bernardýn. Ovšem nejhorší je ten jeho vyčítavý pohled:”Víš, kolik je hodin? Naposledy jdeš tak pozdě to ti říkám.” A pak naštvaně odkráčí do boudy.
3) Mé božstvo pes, musí všem ukázat, jak moc mě miluje… nejlépe totálně špinavé v MHD. Konečně s funěním doběhnu tramvaj, cvaknu lístek a sednu (čemuž předchází zamotání se do vodítka během cvakání lístku a slalom mezi cestujícími, které musí očichat, kdyby náhodou měl někdo bombu nebo v lepším případě něco k snědku). Skvělé období ta zima, tramvaje plné černé roztáté břečky, boty mokré a pes zablácený až za ušima. V té skvělé chvíli se rozhodne, že mi projeví přede všemi svou lásku a že si to nenechá na doma. Celou vahou na mě skočí, takže mám komplet černé kalhoty a pokrývají mě mokré fleky, jako bych to nestihla na malou. Lidé kolem si na nás ukazují a myslí si, jak je to roztomilé a já mám v hlavě jen to, kdo to má sakra zase prát? Děkuji ti pse. Lekci o lásce máme pro tentokrát za sebou.
4) Můj pes mě učí stolování. Nejlepší způsob je, všechno kolem sebe rozházet, špagety mít až za ušima a k jídlu je cokoli v jakémkoli skupenství a tvaru. Učí mě, že nejlepší dobroty jsou staré chleby a nebo výkaly jakéhokoli zvířete. Chuťovka. Z této výuky mám zatím nesplněno.
Nicméně i přes jeho tvrdou výchovu si myslím, že jsem skvělý žák a společně jsme skvělý tým, protože někdy mu zase vyprávím já něco užitečného a nebo naopak úplnou blbost a nesmysl a on se na mě podívá tím pohledem pravícím:”Můj bože, ty máš pravdu! Nikdy jsem na nic takového nepomyslel.” A máme hned jasno.
A na závěr pár pravidel:
- pes nesmí do domu
- připustíme, že pes smí do domu, ale pouze do některých místností
- pes smí do všech místností, ale nesmí na gauč
- pes smí na starý gauč, ale v žádném případě nesmí na novou pohovku
- dobře, pes smí na všechny pohovky a gauče, ale nesmí do postele
- pes smí do postele, ale jenom je-li pozván
- pes může tedy spát v posteli, ale nesmí pod peřinu
- pes může být i pod peřinou, ale jenom pokud mu to pán dovolí
- pes může spát pod peřinou kdykoliv
- člověk musí požádat psa o souhlas chce-li s ním spát pod peřinou
A jak to máte doma Vy?
Můj pes je zároveň i můj vlastní pán a vychovatel!!!:
1) Kdykoli já jdu vpravo, tak on jde vlevo a tím se mi snaží ukázat, že levá strana je určitě lepší a bezpečnější, takže na jedné straně vodítka je alfa samec a na druhé straně si jen tak mimochodem plandám já a lítám sem a tam jako nudle v bandasce.
2) Nejhorší hřích je, když si dovolím přijít domů později než jde on spát. V té chvíli musí jeho veličenstvo pes vylézt z boudy, přerušit svůj královský spánek a skočit na podnapilou paničku div, že ji neporazí. Mé centrum rovnováhy, které je v opojném stavu, se tak musí vyrovnat s dalšími 25 kilogramy, které mi přistanou na hrudi. Než se dostanu do bezpečí mého pokoje, je mé oblečení poseté miliony pacek, jakoby mě znásilňoval bernardýn. Ovšem nejhorší je ten jeho vyčítavý pohled:”Víš, kolik je hodin? Naposledy jdeš tak pozdě to ti říkám.” A pak naštvaně odkráčí do boudy.
3) Mé božstvo pes, musí všem ukázat, jak moc mě miluje… nejlépe totálně špinavé v MHD. Konečně s funěním doběhnu tramvaj, cvaknu lístek a sednu (čemuž předchází zamotání se do vodítka během cvakání lístku a slalom mezi cestujícími, které musí očichat, kdyby náhodou měl někdo bombu nebo v lepším případě něco k snědku). Skvělé období ta zima, tramvaje plné černé roztáté břečky, boty mokré a pes zablácený až za ušima. V té skvělé chvíli se rozhodne, že mi projeví přede všemi svou lásku a že si to nenechá na doma. Celou vahou na mě skočí, takže mám komplet černé kalhoty a pokrývají mě mokré fleky, jako bych to nestihla na malou. Lidé kolem si na nás ukazují a myslí si, jak je to roztomilé a já mám v hlavě jen to, kdo to má sakra zase prát? Děkuji ti pse. Lekci o lásce máme pro tentokrát za sebou.
4) Můj pes mě učí stolování. Nejlepší způsob je, všechno kolem sebe rozházet, špagety mít až za ušima a k jídlu je cokoli v jakémkoli skupenství a tvaru. Učí mě, že nejlepší dobroty jsou staré chleby a nebo výkaly jakéhokoli zvířete. Chuťovka. Z této výuky mám zatím nesplněno.
Nicméně i přes jeho tvrdou výchovu si myslím, že jsem skvělý žák a společně jsme skvělý tým, protože někdy mu zase vyprávím já něco užitečného a nebo naopak úplnou blbost a nesmysl a on se na mě podívá tím pohledem pravícím:”Můj bože, ty máš pravdu! Nikdy jsem na nic takového nepomyslel.” A máme hned jasno.
 |
| Výraz č. 27 - "Můj Bože ty máš pravdu, nikdy mě nic takového nenapadlo!" |
A na závěr pár pravidel:
- pes nesmí do domu
- připustíme, že pes smí do domu, ale pouze do některých místností
- pes smí do všech místností, ale nesmí na gauč
- pes smí na starý gauč, ale v žádném případě nesmí na novou pohovku
- dobře, pes smí na všechny pohovky a gauče, ale nesmí do postele
- pes smí do postele, ale jenom je-li pozván
- pes může tedy spát v posteli, ale nesmí pod peřinu
- pes může být i pod peřinou, ale jenom pokud mu to pán dovolí
- pes může spát pod peřinou kdykoliv
- člověk musí požádat psa o souhlas chce-li s ním spát pod peřinou
A jak to máte doma Vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat