Nikdy neříkejte, že něco nejde, protože pak přijde nějaký
blb, co neví, že nejde a udělá to. Tohle přesně platí i pro rčení:
Nikdy neříkej, že nemůže být hůř.
Znáte to, chčije a chčije a Vy si říkáte, že ono už to horší být nemůže. Ale omyl, v lepším případě se rozprší ještě víc a začnou metat blesky, v tom horším přijdou potopy a v tom nejhorším případě Vám to zatopí barák, kde voda v životě nebyla.
Takže, když si pes rozřezal nohu, myslela jsem, že to zvládneme v pohodě. Jenomže pak přišlo každodenní převazování tlapky a nadávání, že si ten malý idiot přes noc přehryzal obvazy a zlikvidoval speciální botičky. Pak jsem myslela, že hůř být nemůže.
Omyl. Z banální angíny (kterou trpím minimálně 4x ročně – děkuji, ti imunito v hajzlu), se vyklubalo podezření na mononukleózu, takže jsem si poležela nějaký ten den v nemocnici (tímto děkuji mému muži, že mě nenechal pojít hlady a donesl mi něco normálního, namísto tvrdých vek). Pak jsem myslela, že teď už do prdele musí být líp.
Jenomže pak přišlo zkouškové, já díky nemoci přesouvala termíny, takže jsem si nějakou tu zkoušku zopakovala a nejtěžší paradoxně zápočet si zopakuji příští rok (jo ráda pracuji pod tlakem, to jsou pak výsledky).
Říkám si, že teď si k sakru užiju prázdniny a vydělám nějakou tu kačku na prázdniny. Já vím, je to nečekané, ale opět se mi všechno co mohlo vymamlasilo. Takže první týden prázdnin jsem strávila od rána do večera na veterině, jelikož z banálního zánětu žaludku a střev mého psa se po pár dnech vyklubal šelest na srdci, zápal plic, zánět močových cest plus nekonečné horečky. Takže po sérii odběrů krve, moči a rentgenech, kdy se jeho stav neustále horšil a mě bylo řečeno, že se z toho můj roční blázen nevyhrabe, jsme jej odvezli na kliniku, kde jej naštěstí dali dohromady. A já pro tentokrát držela hubu a neřekla si to svoje: „Horší už to být nemůže.“ A ono se to vyplatilo, protože pes je zdravý (musím zaklepat) a já v rámci možností taky (nějaká bolest v krku po nanuku a monstrózní otoky po bodnutí hmyzem nepočítám).
A proto si dovolím na závěr krátký příběh:
Je velmi krutá zima a malý ptáček, který vypadl z hnízda, umrzne. Jde okolo kráva a chce se ji na velkou, tak se na ptáčka vysere. Ptáčka to teplé hovno rozmrazí. Protože je mu teploučko a dobře tak si začne zpívat. Jde okolo kočka, uslyší ho, odhrne hovno a ptáčka sežere.
A z toho plynou 3 ponaučení:
1) Ne každý, kdo se na tebe vysere, je tvůj nepřítel.
2) Ne každý, kdo tě vyhrabe ze sraček, je tvůj přítel.
3) A když je ti teplo a dobře, tak radši drž hubu!
Takže radši buďme rádi, za to jak nám je, protož VŽDY může být hůř ;) Zatím se mějte famfárově a držte nám s Kofáčem palce, ať je už jen líp :)
Znáte to, chčije a chčije a Vy si říkáte, že ono už to horší být nemůže. Ale omyl, v lepším případě se rozprší ještě víc a začnou metat blesky, v tom horším přijdou potopy a v tom nejhorším případě Vám to zatopí barák, kde voda v životě nebyla.
Takže, když si pes rozřezal nohu, myslela jsem, že to zvládneme v pohodě. Jenomže pak přišlo každodenní převazování tlapky a nadávání, že si ten malý idiot přes noc přehryzal obvazy a zlikvidoval speciální botičky. Pak jsem myslela, že hůř být nemůže.
Omyl. Z banální angíny (kterou trpím minimálně 4x ročně – děkuji, ti imunito v hajzlu), se vyklubalo podezření na mononukleózu, takže jsem si poležela nějaký ten den v nemocnici (tímto děkuji mému muži, že mě nenechal pojít hlady a donesl mi něco normálního, namísto tvrdých vek). Pak jsem myslela, že teď už do prdele musí být líp.
Jenomže pak přišlo zkouškové, já díky nemoci přesouvala termíny, takže jsem si nějakou tu zkoušku zopakovala a nejtěžší paradoxně zápočet si zopakuji příští rok (jo ráda pracuji pod tlakem, to jsou pak výsledky).
Říkám si, že teď si k sakru užiju prázdniny a vydělám nějakou tu kačku na prázdniny. Já vím, je to nečekané, ale opět se mi všechno co mohlo vymamlasilo. Takže první týden prázdnin jsem strávila od rána do večera na veterině, jelikož z banálního zánětu žaludku a střev mého psa se po pár dnech vyklubal šelest na srdci, zápal plic, zánět močových cest plus nekonečné horečky. Takže po sérii odběrů krve, moči a rentgenech, kdy se jeho stav neustále horšil a mě bylo řečeno, že se z toho můj roční blázen nevyhrabe, jsme jej odvezli na kliniku, kde jej naštěstí dali dohromady. A já pro tentokrát držela hubu a neřekla si to svoje: „Horší už to být nemůže.“ A ono se to vyplatilo, protože pes je zdravý (musím zaklepat) a já v rámci možností taky (nějaká bolest v krku po nanuku a monstrózní otoky po bodnutí hmyzem nepočítám).
 |
| Prý, že horší to být nemůže... proto jsem byla nonstop "paní doktorka" a hlídala pacientovi horečky a krmila stříkačkou. |
A proto si dovolím na závěr krátký příběh:
Je velmi krutá zima a malý ptáček, který vypadl z hnízda, umrzne. Jde okolo kráva a chce se ji na velkou, tak se na ptáčka vysere. Ptáčka to teplé hovno rozmrazí. Protože je mu teploučko a dobře tak si začne zpívat. Jde okolo kočka, uslyší ho, odhrne hovno a ptáčka sežere.
A z toho plynou 3 ponaučení:
1) Ne každý, kdo se na tebe vysere, je tvůj nepřítel.
2) Ne každý, kdo tě vyhrabe ze sraček, je tvůj přítel.
3) A když je ti teplo a dobře, tak radši drž hubu!
Takže radši buďme rádi, za to jak nám je, protož VŽDY může být hůř ;) Zatím se mějte famfárově a držte nám s Kofáčem palce, ať je už jen líp :)
Žádné komentáře:
Okomentovat